Kvaš na papíře, 38 x 48 cm, rámováno, v paspartě, pod sklem, datace 1967, signováno zezadu V Jan 1967.
Významný český sochař, jako krizový ročník 1922 a navíc rodák z Podkrkonoší zažil protektorátní nucené uzavření vysokých škol, odtržení Sudet a na vlastní kůži nucené „Total Einsatz“ v Říši jako dělník na pile. Po válce mohl vystudovat VŠUP v sochařském ateliéru prof. J. Wagnera. Inspirovalo ho dílo O. Gutfreunda a pražské výstavy západoevropského umění, teoretické úvahy B. Kubišty a přednášky prof. V. Nebeského. Studium zakončil absolventskou prací monumentální sochy Mistra Jana Husa. Po absolvování studoval také dva semestry na AVU v Sofii. Zpočátku se věnoval reliéfům a studiím plastik začleňovaným do architektury. Podílel se na věhlasné expozici Československa na výstavě EXPO v Bruselu r. 1958. V r. 1960 byl zakládajícím členem skupiny UB12, ve které působila i jeho životní partnerka Věra Janoušková. Tvořil v ateliéru v pražských Košířích a od r. 1975 také ve Vidonicích u Pecky. V pol. 60. let začal vytvářet své slavné kovové figurální prostorové plastiky, do kterých ještě později zakomponovával interaktivní pohyblivý prvek. Ještě počátkem 70. let mohl tvořit i veřejné zakázky, ale prakticky vzápětí dostal zákaz vystavování, který trval až do konce jeho života. Veškeré výstavy v normalizaci probíhaly neoficiálně a v utajení. Je autorem plastik v architektuře v plaveckém bazénu v Praze Podolí, kašny v areálu Jiřského kláštera v Praze, Expo v Montrealu, ale i EXPU v Osace v r. 1970, která symbolizovala mezinárodní protest proti okupaci Československa. Vystavoval v mnoha domácích i světových galeriích, např. GHMP, OGV Jihlava, Galerie Hořice, Benátky, Berlín, Antverpy aj. Jeho dílo bylo znovuobjeveno po r. 2010 odkdy se těší konečně odpovídajícímu zájmu.
Autor viz Ch 4/173.